Vážení a milí, nově se nacházím na adrese Farského 414/21 v Olomouci - Hodolanech.

Operovat, očkovat nebo mýt?

V posledních letech se v medicíně stále více hovoří o „prevenci“ rakoviny. ‚Evidence based medicine’ - směr zavedený angličanem Archibaldem Cochranem, který podrobuje klasickou medicínu a její důsledky, vlivy, projevy přísnému vědeckému přezkoušení, pokládá mnoho kritických otázek. Kdo – jak mnoho lékařů – umí přiznat rozdíl mezi prevencí a brzkým rozpoznáním (brzkým diagnostikováním). Paní Prof. Mühlhauserová, Universita Hamburg, zdravotní vědy, formuluje ještě velmi otevřeně: u většiny vyšetření pro brzké rozpoznání onemocnění se dnes přesně neví, zda jsou užitečná. Zvláště vyšetření rakoviny způsobí u zdravých lidí více škody než užitku.“

Říká se, že prevence je lepší než léčba, a proto se to očekává i od medicíny.

Kdo se ale tak důsledně a alopaticky obrací proti všem symptomům a potlačuje je všemi prostředky od antibiotik přes antacida až po antidepresiva, bez toho, aby jim chtěl porozumět, samozřejmě nedělá opravdu prevenci, protože ani neví jak a čeho. Navíc je potřeba ve smyslu psychosomatiky („nemoc jako symbol“ ) obrazu nemoci porozumět a odpovídajícím způsobem mu předcházet.

Samozřejmě je brzké rozpoznání lepší než pozdní, ale je třeba hledět na poměr prostředků, na což se někdy zapomíná.

Například švédští vědci přezkušovali účinnost tzv. profylaxe rakoviny prsu u žen s vysokým rizikem onemocnění, ve skutečnosti je to samozřejmě opatření brzkého rozpoznání. 1000 žen bylo vyšetřováno mamograficky 2x ročně, 1000 žen pouze konvenčními opatřeními brzkého rozpoznání. V průběhu 12-letého sledování mohl být v mamografické skupině 1 ženě zachráněn život, 6 ale zemřelo na následky častých mamografií. Podle profesora Mühlhausera se musí při vyšetřování rakoviny vycházet z toho, že minimálně 30 ze 100 diagnóz jsou „přediagnostikovány“. „Přediagnózami“ jsou míněny ty, které diagnostikují rakovinu, která by ale nikdy nebyla problémem, kdyby nebyla nalezena. Tato diagnóza však vede k enormnímu lékařskému nasazení od operace přes ozařování až po chemoterapii.

Podle mnichovského gynekologa Prof. Volkera Zahna je každá mamografie bez vážného podezření na rakovinu chybou. Specialista za záření, lékař Prof. Lengfelder považuje v Německu každý druhý rentgenový snímek za zbytečný, zvláště u mamografií. Odhaduje úmrtnost v důsledku toho na 20 – 30 000 za rok, zejména žen. Údajně je v Berlíně více radiologů než v celé Itálii a všichni chtějí samozřejmě snímkovat.

V oblasti „prevence“ rakoviny děložního čípku je problematika obdobná. 6500 žen v Německu ročně onemocní touto rakovinou. Již několik desetiletí jsou ženy znejišťovány, zneklidňovány vyšetřením PAP nátěrem. Situace vypadá z pohledu Evidence based medicine následovně. Aby bylo možno najít 40 žen s rakovinou děložního hrdla, musí se 600 000 žen pravidelně podrobit tomuto vyšetření. 15 se jich touto metodou bohužel vůbec nenajde. Zbylých 25 je odhaleno, při tom je ale skoro 100 000 případů nesprávně označeno za pozitivní rakovinu. Postižené ženy, znejistěné a zmanipulované diagnózou rakoviny, se nechají operovat a konizovat se všemi z toho vyplývajícími doprovodnými projevy. Některé jsou zajisté ještě svým operatérům vděčné za tu bídnou směs strachu, operace, ozařování a muka buněčného jedu, protože tuto celou hru vůbec neprohlédnou. Prof. Mühlhauser střízlivě podotýká, že počtářsky neexistuje ve skupině mamografovaných žen žádné prodloužení života, a dále údaje, které mají dokázat přínos prevence, jsou většinou zavádějící. Někteří lékaři používají slovo prevence, míní tím však metody brzkého rozpoznání onemocnění.

V této hrozné situaci, kdy stále více žen tuto „prevenci“ odmítá, medicína vykouzlila nové očkování. Dívky mezi 12 a 18 lety se mají podrobit očkování, které nemá žádné dlouhodobé zkušenosti, o kterém nikdo nemůže říct, jaké jsou jeho stinné stránky, jak po právu obvinil jeden vídeňský profesor hygieny. Již ho však přehlasovali, ze strany medicíny jsou šťastni, pokud mohou jednu bídu nahradit jinou bídou, údajně neškodnou.

Tato taktika je stejně oblíbená jako známá. Dříve se používalo proti obrně (polio) očkování Salk. Brzy to bylo označeno za nebezpečné, přesně ve chvíli, kdy byla připravena nová očkovací látka. Nové očkování na lžičku bylo prosazováno v Německu se sloganem „dětská obrna je hrozná, ale očkování na lžičku je sladké“. Mezitím muselo být používání tohoto očkováni s živými původci nemoci zastaveno, podle WHO kvůli mnoha případům úmrtí. Dnes je opět očkováno starou očkovací látkou Salk, která však již náhle není nebezpečná. Jako lékař je potřeba mít krátkou paměť, aby bylo možné klidně spát.

Přitom by bylo – v případu karcinomu děložního hrdla – všechno tak jednoduché. V oblastech, kde mají muži obřízku, tento obraz nemoci vůbec neexistuje, také jeptišky zůstávají ušetřeny. Rozhodujícím pro vznik karcinomu je kontakt děložního hrdla s mazem nemyté předkožky muže, která je patrně živnou půdou pro papiloma-virus, který může uvést do chodu rakovinu a proti kterému je injekce zaměřena. Z toho vyplývá nejjednodušší řešení. Muži by se měli nechat obřezat anebo se denně mýt – a to mýdlem a také pod pasem. Jelikož má obřízka nevýhody jako je snižující se citlivost žaludu, který je neustále vystaven dráždění textilu, zůstává vlastní mytí tím nejlepším, bezrizikovým a vysoce účinným opatřením. Má pouze výhody a žádnou nevýhodu, kromě té, že průmyslu a lékařům nic nepřinese, právě naopak.

O takovéto mycí kampani se tudíž z posledně jmenovaného důvodu nikde nedozvíte. Jak také, kdo by na tom vydělal?

Prof. Mühlhauser o kampaních jeho kolegů pro „preventivní“ vyšetření říká: „Zcela to nadhodnocují, ale lépe to neumí anebo mají konflikt zájmů. Kdyby byli lékaři kritičtější, tento mýtus by neexistoval v takové míře.“ Lékaři nikdy nejsou ve svých akcích zlomyslní – i podle mé zkušenosti –

a zpravidla to dokonce myslí dobře. Zde platí poznatek Berta Brechta, že opakem dobrého není špatné, ale dobře míněné. Bohužel může mít i dobře míněné zhoubné následky.

Podobně to funguje skoro všude v oblasti tzv. „prevence“, která je vlastně jen brzkým rozpoznáním. V Anglii s jejich socializovanou medicínou, kde následně nikdo přímo nevydělává, zcela zrušili „preventivní“ vyšetřování mužů proti rakovině prostaty, protože přinášelo více škody než užitku. U nás (v Německu) to běží dál, zjevně proto, že na to ještě stále věří dost lidí a jiní z toho profitují. Vyšetření muži snad nejméně. Ti budou spíše po zbytečných operacích impotentní. Zbytečných, protože mnoho nálezů je přeinterpretováno. Podobně odsuzuje Prof. Mühlhauser screening rakoviny tlustého střeva, u kterého v žádném případě není jisté, zda je koneckonců „více užitečný než škodí“. Jak málo lékaři věří svým vlastním argumentům bychom vlastně mohli vidět na tom, že považují za nutné, aby tomu dělali reklamu prominenti jako Harald Schmidt a Michael Schuhmacher.

Ellisu Huberovi, lékaři a dřívějšímu prezidentovi berlínské komory lékařů, tyto masové preventivní vyšetření připomínají určitý druh moderního exorcismu. Prof. Mühlhauser lapidárně tvrdí: „Hodně věcí v naší moderní medicíně je vůdů (voodoo, šamanství).“ Přitom bychom měli uvážit, že moderní medicinmani při svém čarování používají mnohem nebezpečnější nástroje než šamani archaických kultur. Ti měli péra, krystaly a byliny, ti moderní mají rentgenové paprsky, chemoterapeutika a skalpely, aby svému čarování dodali důrazu.

Při vší bídě tohoto přemrštěného způsobu brzkého rozpoznání nemoci, způsobu brzkého diagnostikování, zůstává otázka opravdové prevence. Co je opravdovou prevencí, která si toto označení zaslouží? Tou by byla medicína, která prohlédne existenci rakovinného onemocnění a dá lidem návody k takovému chování, aby si energie, které se mohou projevit formou rakoviny, našly jiné kanály a ventily. Rakovina nasvědčuje na problém s růstem. Kdo svůj potenciál růstu může žít a prožívat na jiných smysluplnějších úrovních než tělesné, provozuje pravou profylaxi rakoviny. V rozšířeném vydání knihy „Nemoc jako symbol“ (100 stran navíc) je možné nalézt témata k jednotlivým různým druhům rakoviny a pokyny pro trvalou prevenci.

Samozřejmě to u léčby nemoci jako je rakovina nemusí stačit, tady je potřeba vytáhnout všechny zbraně, samozřejmě ve spolupráci s lékaři, alternativní medicínou ke zvýšení imunity a psychoterapií ve smyslu stínové terapie. Může se ale pomocí takové knihy a odpovídajícího CD začít smysluplná prevence. Kdo jde svou individuální cestou, roste a vyvíjí se v souladu s jeho vnitřní pravou potřebou, kdo vědomě vroste do svých možností, činí tu nejtrvalejší prevenci proti rakovině, protože u něj růst nemusí klesnout na úroveň těla. Růst obdrží po duševní stránce dostatek prostoru. Je lepší, když se procesy vyžadující prostor, uskuteční na duševně-psychické úrovni. Růst je něčím úžasným, politici všech směrů o něm sní, musíme se „jen“ postarat o tu správnou úroveň.

 

www.dahlke.at/veroeffentlichungen/art_cervix.php

Překlad Martina Mangová