Co napomáhá zdravé komunikaci s dospívajícími dětmi
- Podrobnosti
- Vytvořeno 3. 9. 2010 11:49
Všemu v životě je nutné se učit, jen rodičem se každý cítí povolán beze sběru předchozích zkušeností. Často jsme pak právě v období emancipace vlastního dítěte konfrontováni s nedostatky v přístupu ke svým dětem.
Problémovější či atypičtější vztahy mívají často dospívající z rodin, které určitým způsobem plní polovičatě svou výchovnou funkci. Dospívající mladá generace je ohrožena především chybami svých rodičů a vstřebáváním konzumního stylu společnosti. Rodiče by měli s nápravou začít u sebe. Klíčem k tomu je vlastní sebevýchova a sjednocování se s partnerem. Jde o to, aby manželé pochopili, že vztah, ve kterém si budou vzájemně pomáhat je klíčem ke štěstí jejich dětí.
Je třeba si uvědomit, jaký systém hodnot dnešní výchovné přístupy v dětech budují. Učí je dělat co je výhodné, nikoliv, co je správné. Poté jsou i jejich vztahy pro rodinné příslušníky často v rozporu s očekáváním a volba partnera neadekvátní. V konzumní společnosti i dospívající konzumují vztahy, často jen „využívají“ situace - koneckonců v souladu s duchem doby.
Ať už naše moderní společnost staví na „prosperitě a finančních jistotách“, bez budování vztahů a komunikace bude docházet ke stále větší izolaci. Tato izolace se přenáší i do rodin. Chod rodin bývá zaměřen na uživení se, výkon, komfort a zážitky, přičemž devět desetin z požitků, které máme, jsou nadstandard a k životu nepotřebné.
Na komunikaci nezbývá prostor. Rodiče své vztahy často nebudují, neboť je to časově náročné a vyžaduje to oboustranné kompromisy. Vztahy tak zůstávají spíše povrchní, mnohdy hyperprotektivní bez hlubšího sdílení na úrovni opravdových citů. Nejednou pak, právě v období puberty při hledání opravdovosti a vlastní identity, děti bez opravdového mravního základu mohou nacházet falešnou identitu prostřednictvím síly a sebevědomí, případně si přivést do rodiny partnera, který je pro ni nepřijatelný.
Co je tedy důležité ve výchovném přístupu k našim ratolestem nepodcenit?
- Začněte, dokud jsou malé. Právě nyní se projeví, zda si rodiče udělali na dítě čas a také to, zda se dítě v předcházející výchově cítilo v bezpečí. Prožívání zkušenosti, že rodiče se mají rádi a v úctě, že si dokáží odpouštět, je pro dítě ten nejlepší základ do vlastního partnerství.
- Stabilní prostředí je důležité. Intelekt vyzrává rychleji, zatímco citový vývoj je nerovnoměrný. Nelze považovat adolescenta za mladšího dospělého, jeho citové potřeby ze strany rodiny jsou stále soustředěny na přijetí, čas, zájem a péči. Pokud dospívající ztrácí bezpečí rodiny, je o to větší šance, že parta či partner bude kompenzací a my jako rodiče nemusíme být spokojeni.
- Považujte represi za destruktivní řešení, nenaučí totiž problémy řešit. Problémem bývá, že poněkud opomíjíme našim dětem vymezovat, která rozhodnutí jsou v jejich kompetenci. Je-li dětem poskytnuta možnost volby, a nejsou stanoveny důsledně výchovné mantinely, jsou až příliš náchylné rozhodnout se pro nezodpovědné chování. Čelíme dnes dramatickému poklesu respektu k autoritám. Je chybou právě v období dospívání, kdy rodičovská autorita přestává být respektována, přidat na restrikci. Rodičovská autorita tkví v nepotlačování osobnosti dítěte a ve zvyšování jeho nezávislosti. Správná autorita spočívá v důvěře k rodičům. Kromě trestů je nutné mluvit i o tom, z jakého důvodu potíže nastaly a nabízet řešení, jak z nich ven.
- Tolerujte zevní nápadnosti. Rodiče by neměli oslabovat svou výchovnou autoritu spory o oblékání a účes. Rodič by si měl uvědomit, že jsou zde v sázce závažnější hodnoty. Krášlení vzhledu, umožňuje dobře se zařadit mezi vrstevníky a kontakt s nimi dospívající potřebuje. V tomto čase je přirozené, že rodiče adolescentům velmi často neimponují, proto hledají jiné vzory, často nepřijímají názory svých rodičů, protože je to prostě v tomto období nenapadne.
- Vztahy dospívajících berte vážně a vážně se také nad nimi zamýšlejte. A to i když jsou v úplném protikladu k vašim názorům Důležité je vědět, jakou funkci vztah u vašeho dítěte plní v té které fázi dospívání. Nebojte se nahlédnout i do populárně naučné literatury. Potřeba akceptace v tomto období je tak veliká, že sociálně méně úspěšní jedinci mohou skončit ve špatné partě. Pak je velká pravděpodobnost, že si přivedou partnera, který bude esencí toho, co nám vadí na vlastním dítěti.
- Komunikujte. Komunikace je nejdůležitějším faktorem, určujícím jaké vztahy si člověk vybuduje. Avšak dlouhé přednášky o tom, jak by se podle vás mělo dítě chovat, nikam nevedou. Tyto hovory, většina dospívajících vést odmítá. Mnohem raději vyprávějí nebo vám naslouchají ve chvíli, když jste zaměstnaní něčím jiným. V takovém kontextu se zdají i závažné věci a odhalení méně významné a dospívající mají pocit, že neztratí svou tvář. Můžete pak lépe zjistit okolnosti vztahu vašeho potomka, i rodičovská doporučení jsou lépe přijímána. Dítě by nemělo mít pocit, že je na něj tlačeno, či že se jedná o výslech. Důležité je být dětem nablízku i fyzicky, zachovávat rodinné rituály, ať již se jich dítě účastní či nikoliv.
- Zachovávejte základní pravidla dialogu. Právě v tomto období bychom jako rodiče měli dbát na udržení pravidel dialogu, i když nás názory adolescentů mohou dráždit a právě z jejich strany budou pravidla dialogu porušována. S tím však je třeba počítat. Kritičnost a polemika je výrazem potřeby ujasnit si své názory.
- nechtít zvítězit a porazit toho s kým dialog vedeme.
- pozorně naslouchat
- snažit se o porozumění tím, že se na problém zahledíme očima druhého
- Důvěřujte svým dětem a myslete pozitivně. Přirozeným důsledkem nedůvěry je strach. Strach nás zaslepuje, zbavuje nás schopnosti řešit problémy nově. Místo toho se uchylujeme do sebeobrany. Poté našim dítětem nevhodně zvolený partner v nás rozpoutá řetězení myšlenek na to, co vše by mohlo našeho potomka potkat. Pak je tendence, mnohdy předčasně, řešit dospívajícího u odborníka. Je nasnadě uvědomit si, zda necítíme jeho chováním ohrožení vlastní stability a jistot.
Je jasné, do jakých potíží se mohou děti dostat, když nad nimi chybí dohled. Ale v okamžiku, kdy se nám začínají vzdalovat je již základ položen, a my musíme jen doufat, že mají dosti zkušeností, které je přenesou přes krizové období dospívání.
Odpoutání se dětí z rodinných vazeb připomíná let balónem, uvolňuje se lano a balón stoupá a vy musíte věřit, že jste ho vybavili vším potřebným k letu, ale i k bezpečnému přistání.
R. Boháčová
